Jaký dopad na množství uhlíku v atmosféře bude mít změna vztahu mezi stromy a symbiotickými houbami a bakteriemi zapříčiněná oteplujícím se klimatem? Na tuto otázku pomohla odpovědět také data poskytnutá v rámci našeho projektu Remote Primary Forests. Spolupráce na studii, publikované v prestižním vědeckém časopise Nature, je doslova dvojitým úspěchem. Titulní stranu slavného časopisu totiž zdobí fotografie slovenského pralesa, pořízená doktorandem Ondřejem Kameniarem, jedním z hlavních členů týmu.
Práce, mapující výskyt základních symbiotických forem v globálním měřítku, vznikla pod vedením výzkumníků ze Stanfordovy univerzity a kromě vědců z České zemědělské univerzity v Praze se na ní podíleli také vědci z Akademie věd ČR a Ústav pro výzkum lesních ekosystémů (IFER). Spleť kořenů v lesní půdě funguje jako obrovské globální tržiště, kde si houby a bakterie vyměňují se stromy dusík za živiny a kolektivu více než dvou set vědců se nyní podařilo zjistit, jaké typy těchto vzájemně prospěšných vztahů jsou v přírodě nejhojnější.
K objevu využila studie obrovskou databázi zdrojových údajů, která zahrnuje informace k 31 milionům stromů z celkem 1,1 milionů lesních inventarizačních ploch a 28 000 druhů dřevin ze všech pěti lesnatých kontinentů. Tyto údaje umožnily rozluštit vazby, které v globálním měřítku nemohly být dříve ověřeny a vysvětlují zákonitosti, které byly doposud známy pouze několika málo specialistům.
Strategie hub je jiná v chladu a jiná v teple
Nová data například potvrzují hypotézu, že v teplejších lesích se více vyskytují houby pronikající přímo do buněk kořene, zatímco chladnější oblasti svědčí houbám obklopujícím buňky kořene. Tento typ hub navíc dokáže změnit své prostředí tak, aby tempo rozkladu organické hmoty ještě zpomalovaly. Vzrůstající teploty ale vychýlí podmínky prostředí natolik, že je houby nebudou moci ovlivňovat podle svého.
Vědci se ve studii také pokusili předpovědět, jak by se tato symbióza proměnila, pokud by pokračoval současný trend zvyšujících se emisí oxidu uhličitého. Ukázalo se, že do roku 2070 by ubylo 10 % hmoty dřevin, které jsou vázané na půdní houby vyskytující se především v chladnějších oblastech. Výzkumníci varovali, že takováto ztráta může vést k dalšímu nárůstu uhlíku v atmosféře, jelikož se snížením množství dřevin se sníží i množství hub, které ukládají uhlík z atmosféry do půdy.
„Práce ukazuje, jak zásadním zdrojem vědeckých informací jsou primární lesy a jak důležitá je ochrana těchto posledních fragmentů primárních lesů v rámci Evropy, protože jsou ohroženy lidskou činností,” zdůrazňuje spoluautor studie Miroslav Svoboda, vedoucí Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze a iniciátor projektu Remote Primary Forests.
Výzkumem, do kterého je zapojeno mnoho dalších zahraničních univerzit a institucí, se Katedra ekologie lesa na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU naplno zabývá již od roku 2010 a podařilo se ji dosáhnout velkých úspěchů, ať už jde o objevení několika nových lokalit pralesního charakteru, zajištění jejich následné ochrany či publikování svých vědeckých výstupů v několika prestižních časopisech.
Slovenský prales se dostal na titulku prestižního časopisu Nature
Jednou ze zkoumaných lokalit v rámci tohoto výzkumu je i prales v Národní přírodní rezervaci Kundračka na Slovensku. Lokalita je územně chráněna od roku 1973 a s širokým okolím je součástí Evropsky významné lokality Velká Fatra a Národního parku Velká Fatra. Právě tento prales se nyní díky dokdorandu Ondřeji Kameniarovi z Katedry ekologie dostal na titulní stranu slavného časopisu, což je velmi významné zejména z důvodu zvýšení pozornosti na problematiku ochrany těchto vzácných ekosystémů, která se v posledních letech (nejen na Slovensku) potýká s velkými problémy a evropské pralesy mizí z mapy světa.
Bukový prales Kundračka je situovaný na strmých jihozápadních až západních svazích hory Perušín (1 281 m n. m.) v Lubochnianském údolí, ve kterém vedle dominantního buku nachází svá stanoviště také jedle a smrk. Javor klen (Acer pseudoplatanus) dosahuje většího zastoupení pouze v lipovo-javorových sutinových lesích. Vzácně byly zaznamenány i jilm horský (Ulmus glabra), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb muk (Sorbus aria), na skálách borovice lesní (Pinus sylvestris), modřín opadavý (Larix decidua) a ojediněle i tis (Taxus baccata).
Některé stromy tu dosahují úctyhodných rozměrů, přičemž zde běžně najdeme jedle s průměrem kmene nad 1 metr a obvod nejširší zaznamenané žijící jídle je téměř 430 cm. Níže položené lesy v rezervaci byly v dávné minulosti vykáceny, v současnosti v nich probíhá samovolná regenerace původní dřevinné skladby a struktury lesní fytocenózy. Okraje pralesa byly v dávnější minulosti ovlivněné pastvou dobytka. Samotná rezervace a prales nejsou veřejnosti přístupné, ovšem v těsném sousedství prochází turistická cesta vedoucí dolinou Blatná z Lubochnianské doliny do rekreačního střediska Smrekovica.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
SLOVENSKÝ PRALES SA DOSTAL NA TITULKU PRESTÍŽNEHO ČASOPISU NATURE
REPORTÁŽ NA ČT S PROF. MIROSLAVEM SVOBODOU O VÝSLEDCÍCH STUDIE V ČASOPISE NATURE (OD 22min15s)
STANFORD RESEARCHERS MAP SYMBIOTIC RELATIONSHIPS BETWEEN TREES AND MICROBES WORLDWIDE
Autoři textu: Jana Kašparová, Jakub Málek za ČZU
