Slovinsko

Slovinsko se i přes svou relativně malou rozlohu vyznačuje vysokým stupněm přírodní rozmanitosti. Kromě jeho pestré geologie a topografie se na jeho územích sbíhají alpské, středomořské a kontinentální podnebí. Slovinsko je jednou z nejhustěji zalesněných zemí v Evropě, přičemž lesy pokrývají 58,1 % povrchu země. Např. v roce 1875 bylo zalesněno pouhých 36 % země, ovšem neustálý nárůst lesního pokryvu, většinou v důsledku zalesňování zemědělské půdy, pokračoval přibližně do roku 2010 a od té doby zůstává relativně konstantní.¹ Z 1 193 750 ha zalesněné půdy 9 508 ha (< 1 %) je přísně chráněno, přičemž mnohé z fragmentů jsou považovány za pralesy.² Ždrocle–Snežnik (794,4 ha) a Krokar (74,5 ha) jsou rovněž součástí sítě UNESCO “Ancient and Primeval Beech Forests of the Carpathians and Other Regions of Europe”³ Dále pak 37,5 % Slovinska tvoří lokality Natura 2000, z nichž lesy tvoří 71 % všech lokalit.4

Ve Slovinsku se vyskytuje přibližně 70 původních druhů dřevin.5 Většinu lesních porostů (63,2 %) však tvoří lesy s dominancí buku nebo směsí buku a dalších dřevin jako jedle bělokorá, smrk ztepilý, dub zimní či javor klen. Kodominantní lesy dubu zimního a habru obecného představují 8,6 % všech lesů, lesy jedle bělokoré 6,5 %, acidofilní borovice lesní 4,7 %, smrkové lesy 3,7 %, nížinné lesy dubu letního, olše lepkavé a různé druhy vrb 2,9 %, klečové lesy 2,9 % a teplomilné lesy, v nichž dominuje převážně habrovec habrolistý, různé druhy dubů, borovice lesní, borovice černá, jasan zimnář a různé druhy jeřabin 7,7 %.6 V tomto projektu jsme se zaměřili na suchá teplomilná stanoviště, jelikož o jejich struktuře a dynamice či úloze disturbancí a historii dominantních druhů je známo pozoruhodně málo. Omezení růstu související s vysokými teplotami a nízkou půdní vlhkostí jsou potenciální hrozbou pro mnoho lesů mírného pásma v celém jejich areálu, přičemž teplomilné lesy již těmto drsným růstovým podmínkám čelí (což naznačuje jejich potenciální význam v problematice klimatické změny a podporuje další výzkum jejich vývoje). Obecně bylo v Evropě provedeno jen velmi málo výzkumů teplomilných lesů, a to pravděpodobně kvůli jejich nízké ekonomické hodnotě. Přesto jsou však tyto lesy důležité nejen pro biologickou rozmanitost a dle modelů založených na globálních datech se v důsledku změny klimatu předpokládá jejich rozšiřování.

Zde prezentovaný výzkum je zaměřen na teplomilné lesy v rámci lesní rezervace Strug (39,3 ha) a Kobile (231 ha). Kobile je na slovinské straně hřebene Gorjanci, který zahrnuje rozvodí potoka Kobila. Strug je součástí Idrijsko-Cerkljansko hribovje. Vegetace v rezervaci je velmi rozmanitá, od vrbových a olšinových lokalit kolem koryt potoků až po lokality s převahou teplomilné vegetace na jižně orientovaných svazích. Ústředními dřevinami jsou zde habrovec habrolistý, dub zimní, dub cer, jasan zimnář a jeřáb muk. Studijní oblast pokrývá severní, jižně orientované strmé svahy (30° až 50°) ležící 500-850 m n. m. s dolomitem jako hlavní mateřskou horninou. Lokality jsou klasifikovány jako asociace rostlin Querco-Ostryetum carpinifoliae a Erico-Ostryetum. Menší lesní rezervace Strug, podobně jako vegetace Kobile, zasahuje od teplomilné vegetace na jižně orientovaných svazích až po bukové a smíšené jedlo-bukové lesy na hřebeni. Výzkum je zaměřen na jižně orientované svahy 500-650 m n. m., kde většinu výchozího materiálu tvoří vápence. Lokalita je klasifikována jako Fraxino orni-Ostryetum. Lesní druhová skladba je podobná teplomilným lokalitám v Kobile se zřetelnou absencí dubů, zatímco lípa velkolistá a javor mléč byly relativně hojné.7 Obě lesní rezervace jsou poměrně odlehlé, nepřístupné po silnicích ani sjezdovkách a je proto velmi nepravděpodobné, že byly v minulosti ovlivněny intenzivním využíváním půdy.