Skupina vědců pod vedením odborníků z Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze studovala dlouhodobý dopad přírodních narušení (tzv. disturbancí) na druhovou rozmanitost a zastoupení lišejníků v primárních lesích, a to zejména ohrožených a vzácných druhů, jejichž přítomnost indikuje zachovalé přírodní prostředí s vysokou biodiverzitou lesních organismů. Výskyt ohrožených a vzácných druhů doložil zachovalost původních horských lesů a jejich vysoký potenciál pro ochranu biodiverzity.

Pro zachování lesní biodiverzity vázané na zbytky původních horských lesů je nezbytné porozumět jejich změnám v průběhu času. Tyto změny jsou ovlivňovány přírodními disturbancemi, jako jsou vichřice či kůrovec. Ačkoliv se znalosti vědců v této oblasti v posledních letech zvyšují, o dlouhodobém vlivu disturbancí na konkrétní taxony, jako jsou lišejníky, stále víme málo. „Biologické dědictví přírodních disturbancí, reprezentované stojícími odumírajícími i ležícími odumřelými stromy, představuje velmi důležitý substrát pro lišejníky. Jde ovšem o substrát poměrně rychle se proměňující a přítomný jen v určitých fázích vývoje lesa, takže pokud mají populace na tyto substráty vázaných druhů lišejníků v daném regionu trvale přežívat, musí mít po přirozeném rozpadu biologického dědictví na jedné lokalitě možnost kolonizovat nové lokality s dostatečně bohatým biologickým dědictvím v přiměřené vzdálenosti,“ uvádí Jeňýk Hofmeister z Katedry ekologie lesa. Pro dlouhodobou ochranu populací těchto druhů nestačí chránit pouze malé fragmenty vlastních zachovalých pralesů, ale také okolní – lesním hospodařením v různé míře ovlivněné - lesy, ve kterých mohou lišejníky kolonizovat disturbancemi vytvořená nová stanoviště, pokud se jich v rozlohou malých fragmentech původních lesů přechodně nedostává.

Data, ze kterých studie vychází, byla pořízena v primárních horských smrkových porostech napříč Západními Karpatami, jakožto evropským hot-spotem biodiverzity. U živých stromů, souší a padlých kmenů na celkem 57 studijních plochách byla zkoumána přítomnost epifytických a epixylických lišejníků. Na základě rekonstrukce disturbanční historie bylo testováno, jak byla druhová bohatost a zastoupení lišejníků ovlivněna současnou strukturou porostů a disturbančními režimy za posledních 250 let.

Výsledky studie ukázaly, že obzvlášť důležitým prvkem zvyšujícím druhovou bohatost lišejníků jsou stojící mrtvé stromy, a to především ty s větší tloušťkou. Na druhou stranu, ačkoliv ležící mrtvé dřevo hostilo druhově chudší společenstva, šlo o unikátnější druhy. Celkově lze konstatovat, že druhová bohatost lišejníků byla nižší na regenerujících mladých a homogenních studijních plochách, ve srovnání se starými, jíž déle narušenými porosty. Ačkoliv tedy tyto staré lesy ztrácejí na vitalitě, z hlediska biodiverzity nabírají na významnosti.

 „Zaznamenali jsme 158 druhů lišejníků z 65 rodů. Podle slovenského červeného seznamu byly potvrzeny 3 druhy považované za vyhynulé (EX), tj.Usnea scabrata, Lecidea huxariensis a Fellhanera bouteillei, 20 kriticky ohrožených (CR), 9 ohrožených (EN) a 8 zranitelných (VU) druhů. Pět ohrožených lišejníků obsažených ve studii mělo více než 100 výskytů: Bryoria fuscescens (VU), Hypogymnia farinacea (VU), Mycoblastus sanguinarius (CR). Čtvrtina všech výskytů patří ohroženým druhům“, uvádí Josef Halda z Katedry biologie Univerzity v Hradci Králové. Nejcennějšími lokalitami jsou z tohoto hlediska Bielovodská a Koprová dolina, kde byla na nové lokalitě znovuobjevena vzácná kryptovka Gyalecta friesii. Výskyt tohoto lišejníku byl na Slovensku naposledy potvrzen před 30 lety, a to pouze na jediné lokalitě. Přísná ochrana těchto lokalit je z pohledu ochrany lišejníků velmi důležitá, přičemž pro udržení maximální druhové diverzity lišejníků je zásadní dostatečná velikost bezzásahového území. Pralesy jsou posledními útočišti biodiverzity, ze kterých se ohrožené druhy mohou znovu šířit a nemohou bez nich existovat.

Přirozená dynamika lesa je rozhodující pro rozmanitost a druhové složení lišejníků, přičemž zásadní je dostatečná velikost bezzásahového území pro zajištění neustálé variability stanovišť na úrovni krajiny. Je pravděpodobné, že probíhající klimatické změny budou tuto nutnost do budoucna umocňovat, a proto je zachování posledních fragmentů pralesů a zvýšení ochrany navazujících člověkem ovlivněných lesů pro přežití regionálně významných druhů lišejníků zcela zásadní.

STUDIE PUBLIKOVANÁ V JOURNAL OF VEGETATION SCIENCE ZDE. 

FOTOGRAFIE Z BIELOVODSKÉ I KOPROVÉ DOLINY NALEZNETE ZDE.